PROČ PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ
Pro podlahové vytápění se rozhoduje stále větší počet domácností. Volí si je především lidé, kteří si nově opravují byt nebo si staví bydlení zcela nové. Samozřejmě, že se názory na využití tepla z podlahy různí, ale pokud se člověk řídí při pořizování tohoto způsobu vytápění radami odborníků a lékařů, nemůže udělat chybu.
Podlahové topení může být teplovodní nebo elektrické. Oba tyto systémy se mohou vhodně doplňovat. U teplovodního vytápění se musí pečlivě provést tlakové zkoušky ještě před zabetonováním, aby se při náhodném úniku vody z trubek nemusela bourat celá podlaha. Při instalaci podlahového topení by se před pokládáním čisté podlahy měla provést topná zkouška. Trubky se totiž teplem roztahují, a tak potřebují prostor. Při zanedbání tohoto postupu by se mohla hotová podlaha porušit.
Vytápění z podlahy ušetří místo i v malém bytě
Podlahové vytápění patří mezi ekologické systémy vytápění. Jeho úspora energie činí až 30 % oproti klasickým systémům vytápění. Podlahové vytápění může být i zdravotní výhodou pro alergiky, protože vzduch cirkuluje minimálně, nevíří se prach a povrchová teplota zdroje tepla je nízká. V neposlední řadě ušetří lidé, kteří si pořídí podlahové vytápění, životní prostor, protože nikde nepřekáží topná tělesa a z topného systému jsou vidět pouze termostaty – nic tedy nebrání libovolnému rozmístění nábytku, koberců a dalších doplňků. Hlavní funkcí topného systému není pouze dosažení určité teploty. Stejně důležitým faktorem je dosažení takzvané tepelné pohody. Jedním z faktorů, které tepelnou pohodu určují, je podíl sálavé složky tepla a vertikální rozložení teplot. Tato hodnota je určena především volbou topného systému. Podlahové vytápění je z tohoto hlediska jedním z nejvhodnějších systémů, neboť se nejvíce přibližuje přirozenému rozložení teploty v přírodě. Slunce, které je hlavním zdrojem tepla pro Zemi, ohřívá její povrch, od kterého se pak ohřívá vzduch. Teplý vzduch stoupá vzhůru, kde se mísí s chladným a jeho teplota klesá. Podlahové vytápění vytváří díky svým vlastnostem klima podobné přirozenému rozložení teplot. Podlaha má povrchovou teplotu 24 – 26 °C, několik centimetrů nad povrchem klesá teplota vzduchu na 20 – 22 °C a tato hodnota se nemění až do výšky asi dvou metrů. U systémů s radiátory je naopak rozložení teplot poměrně nepřirozené. Vzduch ohřátý tělesem radiátoru stoupá nahoru, přesouvá se podél stropu na druhou stranu místnosti, chladnoucí klesá k zemi a studený se vrací při zemi zpět k tělesu radiátoru. Tento neustálý pohyb způsobuje víření prachu. Díky vysoké povrchové teplotě těles dochází zároveň k přepalování prachu.
Nejvýhodnější krytinou na podlahové vytápění je dlažba
Podlahové teplovodní topení je ideální k napojení na kondenzační kotel, solární systémy nebo tepelné čerpadlo, které čerpá svoji energii například ze zemního vrtu, studny či vzduchu. Nejvhodnější krytinou na podlahové topení je zřejmě dlažba, která dobře vede teplo, ale není problém použít jako krytinu laminátové podlahy, parkety či koberce. Topné kabely se ukládají v betonové vrstvě plovoucí podlahy, která je tepelně izolována od podkladu a obvodových stěn dilatačními spárami, vyplněnými tepelnou izolací. Tyto spáry zabraňují mechanickému poškození stavebních konstrukcí vlivem tepelného rozpínání a současně zamezují vzniku takzvaných tepelných mostů. Topnými kabely lze také vytápět prostory s celodřevěnou konstrukcí podlahy. Jako izolace se zde používá minerální vata. Instalovaný topný výkon nesmí překročit 80 W/m2. Topné kabely jsou upevněny k pletivu, které je napnuto nad minerální izolací. Vzdálenost topných kabelů od dřevěné konstrukce musí být nejméně 30 mm. Místo průchodu topného kabelu trámem je nutno izolovat nehořlavou podložkou. Celý systém by měl být řízen regulátorem s čidlem teploty v podlaze.
